TOKUKE,
čili
TOmáš KUbíček KEramika


✱ 1962, Karlovy Vary
Do roku 1993 profesionální sportovec a amatérský výtvarník, od roku 1993 naopak

     „Hlína je pro mě nositelem myšlenky, kterou zhmotňuji, umožňuje mi ztvárnit moje nápady, je prostředkem, kterým uvádím do světa svoje představy ve formě tvarů a tvar je následně nositelem barvy.”

     Oblouk mé výtvarné kariéry je poměrně široce klenutý. Po „počátečním úspěchu”, kdy se mi podařilo vystavit moji dětskou kresbičku zvící větší poštovní známky v dětské sekci českého pavilonu na Expu 1970 v Osace, se můj „vývoj” zastavil na bodu mrazu. Na svůj výtvarný nátisk jsem si vzpomněl při volbě dalšího vzdělávání a vypravil se na talentovky na výtvarný obor Střední průmyslové školy keramické, kam mě po právu nepřijali. Čímž jsem skončil na technologické větvi téže školy. Čili technický základ by byl.
     A mezitím... v zapocené tělocvičně kdesi v Karlových Varech započala proměna astenika v atleta na pravidelných trénincích v místní šermírně (z které se přesunul do Olomóca), jež vyvrcholila účastí na olympiádě v Barceloně 1992 L. P. V roce 1993 jsem se rozhodl pro ostrý řez a začal oprašovat keramické představy. Za 4 měsíce 1. výstava a za 24 let se přistihuji, jak diktuji tento text...

A za dalších několik let vzniká tento web, za kterým stojíme my, Tomášovi potomci. Jmenovitě kdysi nejmladší potomek Tomáš, dále žezlo přebírající dcery Anna a Gábina, po kterých to přebírá o skoro 25 let později syn Hubert a o malinko později sestra Alma (tento text píšeme v roce 2021, tak je dost možné že nějací další naši sourozenci přibili). Je to naše poděkování a dárek za vše, co člověka jen napadne.


TOKUKE,
čili
TOmáš KUbíček KEramika


✱ 1962, Karlovy Vary
Do roku 1993 profesionální sportovec a amatérský výtvarník, od roku 1993 naopak

     „Hlína je pro mě nositelem myšlenky, kterou zhmotňuji, umožňuje mi ztvárnit moje nápady, je prostředkem, kterým uvádím do světa svoje představy ve formě tvarů a tvar je následně nositelem barvy.”

     Oblouk mé výtvarné kariéry je poměrně široce klenutý. Po „počátečním úspěchu”, kdy se mi podařilo vystavit moji dětskou kresbičku zvící větší poštovní známky v dětské sekci českého pavilonu na Expu 1970 v Osace, se můj „vývoj” zastavil na bodu mrazu. Na svůj výtvarný nátisk jsem si vzpomněl při volbě dalšího vzdělávání a vypravil se na talentovky na výtvarný obor Střední průmyslové školy keramické, kam mě po právu nepřijali. Čímž jsem skončil na technologické větvi téže školy. Čili technický základ by byl.
     A mezitím... v zapocené tělocvičně kdesi v Karlových Varech započala proměna astenika v atleta na pravidelných trénincích v místní šermírně (z které se přesunul do Olomóca), jež vyvrcholila účastí na olympiádě v Barceloně 1992 L. P. V roce 1993 jsem se rozhodl pro ostrý řez a začal oprašovat keramické představy. Za 4 měsíce 1. výstava a za 24 let se přistihuji, jak diktuji tento text...

A za dalších několik let vzniká tento web, za kterým stojíme my, Tomášovi potomci. Jmenovitě kdysi nejmladší potomek Tomáš, dále žezlo přebírající dcery Anna a Gábina, po kterých to přebírá o skoro 25 let později syn Hubert a o malinko později sestra Alma (tento text píšeme v roce 2021, tak je dost možné že nějací další naši sourozenci přibili). Je to naše poděkování a dárek za vše, co člověka jen napadne.


TOKUKE,
čili
TOmáš KUbíček KEramika


✱ 1962, Karlovy Vary
Do roku 1993 profesionální sportovec a amatérský výtvarník, od roku 1993 naopak

     „Hlína je pro mě nositelem myšlenky, kterou zhmotňuji, umožňuje mi ztvárnit moje nápady, je prostředkem, kterým uvádím do světa svoje představy ve formě tvarů a tvar je následně nositelem barvy.”

     Oblouk mé výtvarné kariéry je poměrně široce klenutý. Po „počátečním úspěchu”, kdy se mi podařilo vystavit moji dětskou kresbičku zvící větší poštovní známky v dětské sekci českého pavilonu na Expu 1970 v Osace, se můj „vývoj” zastavil na bodu mrazu. Na svůj výtvarný nátisk jsem si vzpomněl při volbě dalšího vzdělávání a vypravil se na talentovky na výtvarný obor Střední průmyslové školy keramické, kam mě po právu nepřijali. Čímž jsem skončil na technologické větvi téže školy. Čili technický základ by byl.


     A mezitím... v zapocené tělocvičně kdesi v Karlových Varech započala proměna astenika v atleta na pravidelných trénincích v místní šermírně (z které se přesunul do Olomóca), jež vyvrcholila účastí na olympiádě v Barceloně 1992 L. P. V roce 1993 jsem se rozhodl pro ostrý řez a začal oprašovat keramické představy. Za 4 měsíce 1. výstava a za 24 let se přistihuji, jak diktuji tento text...

A za dalších několik let vzniká tento web, za kterým stojíme my, Tomášovi potomci. Jmenovitě kdysi nejmladší potomek Tomáš, dále žezlo přebírající dcery Anna a Gábina, po kterých to přebírá o skoro 25 let později syn Hubert a o malinko později sestra Alma (tento text píšeme v roce 2021, tak je dost možné že nějací další naši sourozenci přibili). Je to naše poděkování a dárek za vše, co člověka jen napadne.